Venkovní dlažba

U venkovní dlažby je kladen vysoký nárok na kvalitní materiály již při výrobě. Venkovní dlažba musí splňovat požadavky na vysokou odolnost vnějších živelných vlivů jako je především déšť a mráz. Dlažbu lze použít při obkládání bazénů, teras i schodišť, ale také ji můžete použít jako obklad na fasádu.

Betonová dlažba v přírodním šedém provedení je levnější, za barevné modifikace si musíte připlatit. Pokud nebude dlažba nadměrně namáhána, mohou být použity dlažební kostky vysoké jen 4 nebo 6 cm. Bude-li zatěžována autodopravou, je nutné naplánovat kostky nejméně 8 cm vysoké. Stabilnější je i tzv. zámková dlažba, neboť její pevnost je zvýšena do sebe zapadajícími výstupky a kapsami. Volit můžeme ale i z jiných materiálů. Jsou však cenově náročnější a práce s nimi může být obtížnější. Krásná je například kabřincová dlažba ze zvláštních, ve vysokém žáru pálených cihel nebo kamenné dlažební kostky či kámen v původní neopracované podobě. Použít můžeme také dlažbu z velkoplošných, většinou betonových dlaždic. Jejich povrchová úprava bývá různorodá. Počínaje obyčejným šedým betonem, přes beton barvený, k dlaždicím z tzv. vymývaného betonu, který dobře zdůrazňuje strukturu malých oblázků. V těchto rozměrech jsou k dostání i dlaždice z přírodního kamene.
Pro kvalitní a dlouhodobě stabilní dlažbu je nejdůležitější správně navrhnout a vybudovat podklad, který zajistí její únosnost, rovinnost a současně bude dostatečně odvádět srážkovou vodu. Většinou jej tvoří několik vrstev štěrku nebo říčního písku.
Práci začneme měřením. Prvním úkolem je vytvořit správně vyspádovanou rovinu, na které pak vybudujeme podkladní lože pro položení dlažby. Dlážděnou plochu navrhneme vždy tak, aby měla sklon od budovy a odváděla povrchovou vodu pryč. Stačí sklon asi 2 %. Dbáme také, aby se dlažba se stavbou stýkala až pod úrovní vodorovné izolace proti vodě a stěna nemohla být vlhkostí z dlažby poškozována. Proto raději dlažbu a její podkladní lože od stěn oddělíme například nopovou fólií. Dále navrhneme složení a sílu podkladního lože. Jeho úkolem je tvořit únosný podklad, který by zajistil trvalou rovinnost povrchu dlažby a současně tvořil drenážní vrstvu. Hloubku podkladního lože určíme podle předpokládané zátěže (pěší chůze nebo jízdy automobilem) a kvality podloží; v případě jílovité zeminy zajistíme dobrý odvod vody, při neúnosné písčité zemi učiníme opatření, aby se dlažba nepropadala. Obvykle stačí založit podkladní vrstvu dlažby 35 až 50 cm hluboko, u zahradních cest pro pěší bude stačit i 10 cm. Dlažba, po které bude jezdit auto, si vyžádá vyšší pevnost než v případě zahradní cestičky nebo terasy. Dbáme u ní na vyšší a pevnější podklad. Pevnost dlažby ovlivní i použitý vzor pokládky. Dlažba je výrazně pevnější, jsou-li dlaždice postaveny diagonálně na směr jízdy auta, protože zatížení se rozkládá na všechny čtyři boční stěny dlaždice, a ne pouze na dvě. Šířku a délku dlážděné plochy naplánujeme pokud možno tak, abychom nemuseli dlaždice rozměrově upravovat.
Pokud jsme dlažbu naplánovali a vyměřili, začneme s vlastní prací. Odkopeme a srovnáme terén. Položíme spodní vrstvu z hrubého štěrku (použít můžeme i recyklát ze starého odpadního stavebního materiálu) a srovnáme ji. Na závěr podkladní vrstvu důkladně upěchujeme.
Vybudujeme zpevněné okraje. Většinou jsou tvořeny speciálními tvarovkami. Lem můžeme vytvořit i řadou dlažebních kamenů postavených na výšku. Pro instalaci okrajových obrubníků děláme základ tak hluboký, aby pod obrubníky byla základová vrstva betonu alespoň 20 cm vysoká. Vytvoříme ji ze suchého nebo jenom mírně vlhkého betonu (asi 75 % písku, 25 % cementu). Za dva až tři dny beton dostatečně zatuhne a budeme moci ve stavbě pokračovat. Tvoříme-li lem jen z dlažby na výšku, nezapomeneme spáry mezi dlaždicemi také vyplnit betonem (a ihned povrch dlažby očistit od jeho zbytků - po zatvrdnutí to jde mnohem hůře). Nemáme-li na naši dlažbu příliš vysoké nároky, stačí pro zpevnění pouze krajové dlaždice podsypat betonem a zahrnout je i z boku alespoň do poloviny jejich výšky. Abychom obrubníky umístili na správnou šíři dlážděné plochy, je nejlepší, když si napřed zkušebně jednu řadu dlaždic položíme i se správnými spárami mezi nimi. Počítáme také s mírným převýšením nad okolním terénem, aby voda snadno odtékala. Stačí 1,5 až 2 cm.
Pokud máme základní podkladní vrstvu a obrubníky hotové, můžeme z jemného štěrku nebo písku vytvořit lože, na které klademe přímo dlažbu. Plocha by měla být vyspádována směrem od stavby. Dlažbu klademe tak vysoko, aby i po zdusání asi o 1,5 cm převyšovala obrubníky. Lépe tak odtéká dešťová voda. Dlažební kostky klademe vedle sebe do zvoleného vzoru se spárami asi 3 až 5 mm mezi sebou. Dodržet rovné linie vzoru nám usnadní motouz napnutý přes zpracovávanou plochu. Nakonec doplníme dlažební kostky, které jsme museli rozměrově upravovat. Položenou dlažbu zasypeme jemným pískem. Koštětem vmeteme písek diagonálně do spár.